Studentské Křesťanské Hnutí Olomouc:)

Novinky

Kázání z dubnové studentské bohoslužby

Zde si můžete přečíst kázání, které zazněno na studentské bohoslužbě 8. dubna 2008. Kázal Vlastislav Stejskal, farář Českobratské církve evangelické ve Šternberku. Základem pro kázání (2. čtení) je text z Lukášova evangelia kap. 24,13 - 35 (cesta do Emauz). 

Milé sestry, milí bratři, příběh dvou Ježíšových učedníků jdoucích na venkov nás vrací zpět do dne vzkříšení. Snad to byl zármutek, snad nějaké povinnosti, co vedly tyto dva učedníky, aby opustili okruh zarmoucených bratří a vydali se na cestu. Co by ostatně měli ještě v Jeruzalémě dělat? Vždyť ukřižováním Ježíše pohasly jejich veškeré naděje, které do něj vkládali. Je jasné, že nerozumí příliš tomu, co se stalo a tak cestou o všem rozpráví. Přemýšlejí, proč musel být Ježíš ukřižován, proč Bůh dovolil, aby prošel takovými mukami. Vždyť jestliže byl Mesiáš, musel by se bránit. Zkrátka to nějak nezapadá do sebe. Na jednu stranu ohromná moc, kterou prokazoval při putování zemí Izraelskou, na druhou stranu veliká bezmoc, když byl postaven před soud a přibíjen na kříž. K tomu se ještě může přidávat i další otázka ohledně prázdného hrobu. Co to má znamenat? Vzal někdo jeho tělo? Proč je hrob najednou prázdný? Co se to ráno stalo? Opravdu vstal z mrtvých? Pokud ano, proč se neukázal učedníkům, proč na ně nepočkal u hrobu, až přijdou? Cesta do Emauz je dlouhá a je skutečně o čem hovořit.

       Učedníci na cestě jsou plni otázek. Těžko říct, jsou-li zklamaní, nebo plni naděje, že Ježíš je živ. Každopádně poutník, který se k nim přidal, v nich vyvolává údiv. Spadl snad z měsíce, že neví, jaké události hýbou Jeruzalémem za poslední dny? Ukřižování Ježíše je skutečně veliká událost, protože každý v Jeruzalémě věděl, že Ježíš je mimořádná postava. Mnoho lidí doufalo, že je Mesiášem, tedy vyvoleným Božím, ale mnoho lidí se také zklamalo, když se nechal ukřižovat. Cesta revoluce, vzpoury proti řádu Římanů, proti kolaborujícímu kněžstvu, to všechno bylo v očekávání jako dílo Mesiáše. Avšak cesta kříže, kterou se vydal, ta v plánech nebyla. Ta se nikomu moc k projevu Boží moci nehodila. A tak zbývají jen spekulace a otázky, proč ten člověk vzbuzoval takové naděje, když na to nakonec neměl? Byl to skutečně jen podvodník? Uměl sice mnoho věcí, ale nebyl tím, kdo by naplnil tajná přání Božího lidu. Toto tedy jsou věci, které stále ještě doznívají v myslích nejen obyvatel Jeruzaléma, ale také v myslích učedníků. Jsou do toho všeho tak ponořeni, že si ani nevšímají, kdo s nimi kráčí po cestě do Emauz.

       Zní to až trochu legračně. Učedníci nejprve s podivem hledí na Ježíše, že neví o událostech posledních dní, pak mu vypravují, že ženy mluvily o prázdném hrobu, Ježíše ale neviděly ony, neviděli ho ani později učedníci v čele s Petrem. Nyní, když jde Ježíš s nimi, tak ho sice vidí, ale nepoznávají. Možná je jim povědomý, ale stejně ho nepoznávají. Jakoby nějaké klapky na očích jim bránily poznat ve svém průvodci Ježíše. Dokonce jim to nedochází ani ve chvíli, kdy jim otevírá Písma. Jsou udiveni, když poutník neví o událostech v Jeruzalémě, nějak jim ale nepřijde divné, když poutník ví, proč se musely udát. Bere to od počátku, vykládá místa, která jsou známá a potvrzují, že cesta kříže a utrpení je skutečnou cestou Mesiáše. Mesiáš nemá jít cestou pozemské slávy a moci, která plní osobní ambice každého člověka či nějaké skupiny lidí, ale cestou, která narovnává vztah mezi Bohem a člověkem.

       Cesta ubíhá docela rychle a učedníci pociťují, že slova, která slyší jsou velmi zvláštní, jsou nečekaná, ale zároveň je v nich cosi, co upoutává a proniká do lidského nitra. Jsou to slova, která mění pohled na předchozí události a také pohled na Ježíše jako hlavní postavu těchto událostí. Jakoby najednou jeho kříž a prázdný hrob nebyly důvodem k dohadům a nejasným domněnkám, ale výzvou k hledání. Mesiáš musel trpět, musel být ukřižován, ale musí být také živ. Je-li živ, kde tedy je? Kde ho hledat? Kde ho člověk může najít?

       U vesnice Emauzy se už docela stmívá. A učedníci neznámého poutníka přemlouvají, aby s nimi zůstal. Je k večeru, stejně se nedá jít dál. A navíc určitě by ještě rádi poslouchali další slova, která Ježíš pro učedníky má. V ten čas se den blíží svému konci a nastává chvíle, kdy se naplní i den vzkříšení Ježíšova. U jednoho stolu s učedníky láme chléb a v tu chvíli je jim vše jasné. Vždyť je s nimi jejich Pán. Byl s nim na cestě a byl skutečně vzkříšen. Jak je to vše najednou nyní prosté a krásně to do sebe zapadá. Mnoho detailů, které se učedníkům zpětně vybavují, nyní ukazuje a vysvětluje, proč toho onen poutník tolik věděl a hlavně, proč se v jeho blízkosti cítili tak skvěle.

       Sotva učedníci Ježíše poznali, ztratil se jejich očím. Jen chvíli ho viděli a je zase pryč. V tuto chvíli to už ale nevadí. Stačil jeden impuls, kratičké setkání, aby tápající hledání a tázání mohlo přerůst ve víru ve Vzkříšeného Pána. Jestliže před chvílí učedníci nechtěli pustit svého souputníka dál, neboť se nachýlil den, nyní sami vstávají a vyrážejí opět na cestu. Poznání vzkříšeného Pána v jejich průvodci je pro ně natolik silný impuls, že nehledě na okolnosti vstávají a vydávají se za ostatními učedníky. Vždyť se setkali se svým Pánem, což zcela změnilo jejich pohled na minulé i jejich chápání Ježíšovy role. Zcela to změnilo jejich životy. Poznali, že Ježíš je skutečným Mesiášem, a to je poznání, které nemohou nechat jen ve svých srdcích. Setkání se vzkříšeným Pánem a jeho poznání je vede znovu na cestu, dává jim novou sílu a odvahu, aby mohli jít tam, kde je to potřeba. A tak vyrážejí zpět do Jeruzaléma, kde se setkávají nejen s dalšími učedníky, ale také s dalším svědectvím o Ježíšově zmrtvýchvstání. Den vzkříšení, zpočátku plný otázek po smyslu Ježíšova kříže a důvodu prázdného hrobu, je nyní naplněn poznáním a setkáním se vzkříšeným Ježíšem. Je naplněn nadějí nového života, který Ježíš svým vzkříšením přináší. Nového v tom, že přijetím Boží moci do svého života již nejsme omezeni jen na své dovednosti, ale stáváme se Božími nástroji, které Bůh sám vyzbrojuje vším potřebným k naší službě.

       Učedníci z Emauz dorazili do Jeruzaléma s dosti zajímavým svědectvím. Poznali Pána, když lámal chléb. Nepoznali ho tehdy, když šel vedle nich, nepoznali ho ani tehdy, když rozebíral Písma. Cosi se v nich chvělo, ale skutečně ho poznali až u stolu, když lámal chléb. Lámání chleba je určitý symbol odkazující k poslední Ježíšově večeři s učedníky. Lámáním chleba Ježíš připomínal, že je za ně obětován. Učedníci si tak mohli dát dohromady přicházející svátky velikonoční s obětováním Ježíše coby Beránka. Dalo by se tedy říct, Ježíš jako vzkříšený pán není poznán tehdy, když mu učedníci mohou hledět do tváře, není poznán ani tehdy, když jsou zahlceni důkazy o jeho cestě kříže, ale je poznán tehdy, když se učedníci můžou setkat s tím, že je za ně dáván jako velikonoční Beránek. Poznání Ježíše Krista jak vzkříšeného Pána se děje tehdy, když člověk poznává, že Ježíš dává sám sebe i za něj. Jakoby to byl takový nádherný vrchol setkání s Kristem. Začíná u rozjímání o jeho kříži, pokračuje přes poučení o skutečném poslání Mesiáše a vrcholí ve společném lámání chleba, v připomínce jeho oběti.

Na tomto světě jsme také poutníky, putujeme s Kristem a za Kristem. Mnohdy se ale stává, že nám události kolem nás zamotají hlavu. Základní vyznání Ježíše jako toho vzkříšeného není pro nás zásadní problém. Ovšem stejně jako ti učedníci asi také někdy řešíme otázky, proč se věci odvíjejí tak jak se odvíjejí, proč se odvíjejí jinak než jsme očekávali. Proč Bůh v našich životech jedná mnohdy podivným způsobem? Proč i nás čeká cesta kříže, cesta trápení a pochybností o pravosti Ježíšova Mesiášství, pravosti Boží živosti v tomto světě? Tváří v tvář různým problémům a událostem je logické, že se ptáme po smyslu. A je také jisté, že Bůh nám dává odpověď. Provází nás na naší cestě. Stane se ale často, že pro svá mnohá mudrování a snahy o pochopení situace, Ježíše zkrátka přehlédneme, nepoznáme. Je to zkrátka určitý Boží záměr. Vždyť je pro nás důležité, abychom nalezli cestu života. K té cestě Ježíš bezesporu patří, ale je nutné ho také správně pochopit a přijmout. On se totiž Ježíš v našich představách a pochopeních mnohdy trochu rozštěpuje. Je totiž možné vidět ho jako toho, kdo dá mému životu všechno, co si přeji. Ano, Ježíš je ten pravý, kdo našemu společenství vrátí důstojnost a význam. Nebo je možné ho vzít jako moudrého učitele, vzor ctnosti a morální příklad. Chceme-li žít mravně, žijme jako Ježíš. Ačkoliv to zní velmi dobře a dnes možná i módně, neslibujme si od Ježíše ani návrat důstojnosti našemu životu, ani vrývání nutných moudrostí pro náš život. Bůh neposlal Ježíše, aby naše životy opravoval, aby v nich odstraňoval naše nedostatky. Bůh posílá Ježíše jako spasitele, jako smírnou oběť za naše hříchy, jako našeho Pána, který nám přináší zcela nový život. Nehledejme Ježíše ani jako ručitele našich ambicí, ani jako morální vzor. Hledejme Ježíše, jako Beránka zabitého pro naše viny. Jedině tak v něm můžeme poznat Vzkříšeného Pána a jedině tak bude velikonoční zvěst pro nás úplná. Cesta do Emauz je jeden z nejkrásnějších příběhů právě pro tento svůj důraz. Nestačí prázdný hrob, nestačí setkání s Ježíšem jako učitelem, ale je třeba setkání s Ježíšem, jako tím, kdo se za nás dal a pro nás byl vzkříšen. Nikoliv tam, kde můžeme o Kristu mluvit a rozebírat události kolem jeho života, ale tam, kde se s ním setkáváme kolem stolu v jeho oběti, tam se rodí víra překonávající všechny nástrahy tohoto světa.

       Pane, jsme někdy plni otázek a úzkosti, neboť se cítíme sami a nerozumíme tvým cestám. Prosíme, otevři nám oči, tak jako svým učedníkům, a dej ať tě smíme poznávat a přijímat jako toho Beránka, který je za nás dán jako oběť a který nás touto cestou zve k novému životu.

Amen.

Žádné komentáře
 
Studentské křesťanské hnutí Olomouc pořádá setkání s tématickými přednáškami, studentské bohoslužby ve spolupráci s olomouckými křesťanskými církvemi a další aktivity pro ducha, duši i tělo jako možnost alternativního trávení volného času. Kontaktní e-mail: skh (at) olomouc.cz